Hodnotové finance jsou logické pro krypto-banking a patologické pro konvenční bankovnictví.

Pozn.: Článek byl poprvé publikován pod názvem Islámské bezúročné finance a bankovnictví: základní charakteristika a způsob financování, a to v odborném časopise Soukromé právo č. 12, rok 2018, ISSN 2533-4239, který náleží do vydavatelství Wolters Kluwer (www.wolterskluwer.cz). K jeho publikaci na tomto webu došlo s laskavým souhlasem šéfredaktorky časopisu.

Jakub Vojtěch

Islámský právní systém bývá v zemích euro-atlantického prostoru nezřídka vnímán jako regresivní, (1) nemající cokoliv nabídnout jiným právním systémům a moderním (zvláště západním) právním řádům. Soudobé využití vybraných smluvních institutů islámského práva v ekonomické oblasti ovšem může přinášet řadu inspirativních prvků. Jednou z ukázek moderní aplikace islámského práva a jeho institutů v 21. století je oblast islámského bankovnictví. Přestože islámské právo je právním systémem starým 1400 let, jenž je navíc pevně svázán s jedním ze světových náboženství, islámské banky nabízí životaschopnou alternativu ke konvenčním (tj. neislámským) (2) bankám. Islámský bankovní model je založen na uplatňování postupů a smluvních instrumentů vycházejících z islámského práva, islámské banky pak dokonce aktivně působí i v řadě zemí západního právně-civilizační okruhu. (3)

Islámské finanční produkty (4) obecně mají za sebou již přes 50 let žité praxe. Stále však v České republice představují jak v teoretické, tak aplikační rovině do značné míry velkou neznámou. Přestože se stručná pojednání o islámském finančním právu a zvláště islámském bankovnictví pomalu dostávají i do učebnic českého finančního práva, (5) základní znaky islámského finančního sektoru a bankovního modelu zůstávají laické i odborné veřejnosti jen málo známy. Cílem předkládaného textu je proto stručně přiblížit problematiku islámských financí zvláště s ohledem na oblast islámského bankovnictví. Snahou bude též osvětlit právní techniky a způsoby toho, zda a jak se mohou islámské banky vyrovnat konvenčním protějškům, byť v bankovních obchodech realizovaných islámskými bankami absentuje prvek úroku.

1. Islámská ekonomie a islámské finance jako alternativa 

            Koncem roku 2013 vydal v prvním roce svého pontifikátu současný papež František dokument zvaný apoštolská exhortace (exhortatio apostolica). V tomto výnosu podrobil kritice některé aspekty fungování současného globálního finančního systému. Mimo jiné poukázal na chybějící lidský a etický rozměr a naopak zkritizoval finanční spekulace, nárůst dluhů a s nimi spojených nákladů v podobě úroků, které brání plně rozvinout ekonomický potenciál. Soudobý přístup k peněžním prostředkům papež připodobnil k modlářství, přičemž za současnou situací se podle jeho názoru skrývá odmítnutí etiky a Boha. Papež František proto vyzval k reformě finančního systému a jeho otevření se etickým úvahám. (6)

Přestože je papež hlavou katolické církve, která tvoří převážnou část křesťanského světa, jeho stanovisko by podepsal snad každý muslimský učenec, právník či ekonom. Zavedení etického přístupu do oblasti finančního systému promítnutím nábožensko-etických zásad je totiž ústředním zájmem islámské etické ekonomie, na kterou navazuje islámské právo se svými (zvláště smluvními) instituty. 

Ostatně uplynulá finanční krize vyvolala otázku, zda existuje použitelná alternativa k současným produktům finančního sektoru, jež by byla založena na etických principech. (7) Některými autory (8) pak bývá přímo poukazováno na přispění určitých typů nástrojů obchodovaných na finančním trhu ke vzniku finanční krize (např. v podobě sekuritizovaných hypotečních úvěrů, finančních derivátů apod.). V neposlední řadě lze poukázat i na anomální výkonnost některých investičních nástrojů tradičně obchodovaných na finančních trzích v době post-krizové (tím jsou myšleny především záporné úrokové sazby dluhopisů atp.). (9)

Islámská (etická) ekonomie je pojmem, který se prvně objevil v literatuře již ve 40. letech minulého století, (10) do praktické roviny začaly být její postuláty převáděny teprve před několika desetiletími, a to v podobě konkrétních reálně aplikovaných finančních produktů a právních (zvláště smluvních) institutů. Mezi ně lze řadit islámské pojištění (ar.takáful), produkty islámského bankovnictví a v neposlední řadě též nástroje obchodované na islámských finančních trzích, zejména tzv.sukúky.

            V islámském učení lze nalézt (ostatně podobně jako v Bibli) výzvu k solidaritě s potřebnými, tedy pokyny ke spravedlivé distribuci bohatství (11) a podporu určitých sociálních cílů. (12) Ovšem stejně přítomný a důležitý je zde i prvek podpory nabývání majetku, zvláště prostřednictvím obchodování. Islám se totiž nikterak nestaví proti majetku a ekonomickému zisku. Neuznává pouze jeho získávání v některých formách, např. podvodem nebo na základě zapovězeného ribá (viz níže). Pro islámské pojetí majetkových vztahů je tedy příznačná určitá míra „rozumných“, leč nepřeháněných sociálních rozdílů, „střední cesta“ mezi dvěma bipolárními negativy (13) spíše nežli rovnostářství a chudoba, které hlásal Ježíš. (14)

            Řešení morálních deficitů globálního finančního systému a alternativu k některým finančním postupům a nástrojům, která sice zahrnuje prvky solidarity a náboženské etiky, avšak zůstává tržně pragmatická, se snaží v praktické rovině přinést bezúročně finanční produkty islámských bank a dalších institucí islámského finančního sektoru, mezi které lze řadit islámské pojišťovny, islámské investiční společnosti a fondy. Do značné míry tak činí úspěšně, neboť kupř. Mezinárodní měnový fond zveřejnil v roce 2010 empiricky podloženou studii, (15) podle níž v době globální ekonomické recese v letech 2008 – 2009 utrpěly banky založené a řízené podle zásad islámského práva menší ztráty oproti bankám neislámským. 

2. Novodobý fenomén islámského bankovnictví 

            Islámské bankovnictví je nejvýznamnější částí islámského finančního sektoru. (16) První islámské banky začaly být zakládány na přelomu 60. a 70. let 20. století v souvislosti se „znovuobjevením“ některých klasických institutů islámského práva, zvláště smluvního charakteru. (17) Islámské bankovnictví se v posledních letech vyznačuje stálým růstem. (18) V současné době jsou islámské bankovní produkty nabízeny ve více než 75 zemích světa (19) a mnoho dalších zemí již upravuje své regulační rámce a připravuje legislativní podmínky pro islámské finanční služby. 

            Za celosvětová centra islámského bankovního (či obecněji též finančního) průmyslu je možné považovat země Perského zálivu (zejména Bahrajn, Spojené arabské emiráty a Saúdskou Arábii) a oblast jihovýchodní Asie (především Malajsii). (20) Islámské bankovnictví se nicméně prosazuje též v některých západních zemích, jakými jsou Velká Británie nebo Německo. Ve Velké Británii již 15 let nabízí kontinuálně své služby první ryze britská islámská banka. Ta byla založena pod názvem Islamic Bank of Britain a je dnes vlastněná katarskou skupinou Masraf Al Rayan. (21) Na londýnské burze se kromě toho obchodují islámské cenné papíry sukúk, které dokonce emitovala i sama britská vláda. (22) Kuveyt Türk Bank pak byla první islámskou bankou v Německu (a na evropském kontinentě). Bankovní licenci získala na začátku roku 2015. (23)

            Myšlenka islámského bankovnictví a jeho fungování stojí na jednoduché přenositelnosti a takřka nemusí mít co dočinění s náboženskou orientací. (24) Přestože jde o služby a finanční produkty konformní s muslimským náboženským přesvědčením, jejich destinatáři jsou v hojné míře i příslušníci jiných náboženství. V Malajsii je tak 40 % klientů islámských bank jiného než muslimského vyznání a údajně prvním klientem pobočky Islamic Bank of Britain v Leicesteru byl právě nemuslim, kterého zaujaly etické a transparentní služby islámských bank. (25) Hovoříme sice o bankovnictví a peněžních službách založených na islámských hodnotách, ale otevřených všem. Mohou jich využívat muslimové i nemuslimové, a to jako do jisté míry „jistější“ a „etičtější“ formy. (26)

3. Islámský bankovní model a způsob jeho fungování 

            Konvenční banky a finanční instituce jsou hodnotově neutrální (sekulární), resp. pro své fungování nemají potřebu nacházet hlubší společenské a již vůbec ne náboženské odůvodnění. V moderních peněžních službách a finančních produktech pak dále hraje klíčovou roli institut úroku. Naproti tomu islámské instituce finančního sektoru (a především pak islámské banky) se snaží poskytovat služby, které odpovídají náboženskému přesvědčení a právu jednoho ze tří velkých monoteistických náboženství. Tento znak se projevuje nejvíce v bezúročných finančních produktech a dodržování celé řady principů. 

             Zapovězení tzv. ribá je vůbec ten nejvýznamnější a nejdominantnější princip islámských financí, a to např. vedle zákazu neuváženého rizika a spekulativních transakcí nebo obchodování s pohledávkami. Pojem ribá se velmi často vyskytuje v Koránu, přičemž islámská právní nauka jej velmi záhy interpretovala jako „úrok“. (27) Islámské právo nerozlišuje pouze „nízkou“ či „vysokou“ úrokovou sazbu, je proti jakékoli, byť minimální. To ostatně i zavdalo označení islámských financí jako „bezúročné finance“ (interest free finance). (28) Finanční systém a instituce založené na islámském právu proto musí institut úroku zcela vytěsnit. Bůh dokonce vyhlásil institutu úroku válku, což je i v poměrech koránského textu silné odsouzení. (29) 

            Z hlediska islámské etické ekonomie totiž nemohou být peníze výdělečné samy o sobě. (30) Islámští učenci raději na peněžní prostředky nahlíží spíš jako na „potenciální kapitál“, určitou formu „energie“ (31). Peníze se jím stávají, až když jsou skutečně investovány. (32) Islám povzbuzuje k obchodu a na druhé straně odrazuje od držení prostředků v nečinnosti tím, že jejich odložením není generován úrok. Takový přístup je někdy pro nemuslimy, obzvlášť našeho kulturního okruhu, relativně obtížně pochopitelný. Je třeba si však uvědomit, že princip bezúročných financí není neznámý ani Starému zákonu (Deut. 23:20): „Svému bratru nebudeš půjčovat na úrok, na žádný úrok ani za stříbro ani za pokrm ani za cokoli, co se půjčuje na úrok“. (33) Jak neopomíná připomenout literatura z oblasti islámských financí, islám je v dnešní době jediné ze tří velkých monoteistických náboženství, které tento zákaz dodržuje a snaží se jej přenést do aplikační praxe. (34)

            Klasickým poskytováním úvěrů a přijímáním vkladů tedy pro islámské banky cesta nevede. Jejich raison d‘etre spočívá právě v neposkytování služeb, které by se zakládaly na institutu úroku. Nadto ovšem ještě islámské právo přináší omezení v předmětu právních vztahů na základě dělení věcí a činností na halál („dovolené“) a harám („zakázané“). Okruh činností a věcí spadajících do oblasti harám můžeme chápat jako res extra commercium, (35) tedy jako ilegální objekty právního jednání neaprobované islámským právem. Zahrnují především následující věci a činnosti: alkoholické nápoje, vepřové maso, pornografii, prostituci a produkty spojené s hazardem. (36)

            Jak forma, tak předmět právních jednání (zvláště předmět financování) proto musí být souladné s islámským právem. Financování islámskou bankou se tedy může vztahovat ke stavebnímu projektu, jehož cílem je výstavba továrny na automobily (předmět), avšak nesmí se tak stát na základě konvenčního úvěru (forma). Naopak např. způsobem sice konformním s islámským právem (forma) nelze financovat pivovar (předmět). 

            Tím se dostáváme k nejdůležitější otázce: jakým způsobem mohou islámské banky fungovat? Základní myšlenka může být stanovena tak, že islámská banka namísto toho, aby např. pouze kontrolovala včasné splácení úvěrů a úroků svými dlužníky, resp. přijímala vklady, přímo vstupuje do reálných obchodních vztahů. Islámská banka obchoduje nikoli s penězi, ale existujícími statky, které prodává nebo pronajímá tak jako obchodníci (37) (a z toho generuje zisk na základě provizí, poplatků nebo nájemného), případně jako společník profituje z podílu na zisku z různorodých investic a obchodních projektů. To samé platí pro klienty banky, kteří naopak v pozici investorů sdílejí v předem stanoveném poměru zisky z obchodů islámské banky, která peněžní prostředky klientů produktivně alokuje a využívá. Toto ostře kontrastuje s konvenčním typem bank, které toliko úročí jimi přijaté peněžní prostředky, jež opět dále na (vyšší) úrok půjčují. (38)

            Islámské bankovnictví se opírá především o sadu typových smluv islámského práva. Odborná literatura (39) v této souvislosti poukazuje na určitý „právní trojlístek“, tj. tři základní typy smluvních vztahů, které jsou využívány pro bankovní obchody: (i) prodej (ar.baj), (ii) nájem (ar. idžára) a (iii) obchodní/investiční partnerství (ar.širáka). Níže jsou uvedeny typické ukázky některých způsobů financování a bankovních obchodů. Jako příklad je uveden zvláštní druh kupní smlouvy zvané murábaha. Dále je přiblíženo obchodní/investiční partnerství založené smlouvou mudáraba. Toto partnerství přitom nalézá uplatnění jak mezi islámskou bankou a jí financovanými klienty, tak mezi islámskou bankou a vkladateli. Murábaha i mudáraba (stejně jako řada dalších smluv islámského práva) dobře umožňují vyhnout se úroku, a přitom ekonomicky vedou ke stejnému cíli.

3.1 Příklad bankovního obchodu: smlouva murábaha 

            Smlouva murábaha (v překladu „opětovný prodej“ (40)) je kupní smlouvou, v níž prodávající informuje kupujícího, na kolik jej přišlo pořízení předmětu koupě, který kupujícímu prodává. (41) Prodávající tedy např. deklaruje „pořídil jsem dané aktivum za 100 jednotek, tobě jej prodám za tuto cenu plus 10 jednotek jako svou marži“. Jinými slovy kupní cena ujednaná mezi kupujícím a prodávajícím v murábaze zahrnuje kupní cenu, za kterou prodávající pořídil určité aktivum a k níž je připočtena právě určitá přirážka, na které se strany dohodnou. Sdělení pořizovacích nákladů přeprodávané věci je obligatorní náležitostí smlouvy murábaha. Pokud by k takové deklaraci nákupní ceny ze strany prodávajícího nedošlo, nejednalo by se o smlouvu murábaha, ale smlouvu musáwama, v níž se klasicky prodávající a kupující dohadují o kupní ceně bez ohledu na náklady, za které prodávající sám věc pořídil od jiné osoby. (42) Jednání mezi prodávajícím a kupujícím se tak netýkají samotné kupní ceny (v užším slova smyslu, tj. kupní ceny pořizovací), ale „přirážky“ či „marže“ k této kupní ceně.

             Předmětem murábahy je převod vlastnického práva na kupujícího a právo prodávajícího na zaplacení kupní ceny včetně marže. Samotná platební povinnost je přitom obvykle odložena do budoucna a rozložena do splátek. Ona „přirážka“ k pořizovací kupní ceně, která je dominantním znakem murábahy, je proto fakticky odměnou prodávajícího za realizaci transakce spočívající v obchodním úvěrování a odložení splatnosti kupní ceny.

            Příklad islámského bankovního financování s využitím murábahy může být uveden na podnikateli, který potřebuje zajistit peněžní prostředky na nákup hmotného aktiva (např. nového traktoru). Jako zájemce o financování proto osloví islámskou banku. Ta nejprve s ohledem na jeho požadavek přímo zakoupí předmět financování (nový traktor) do svého vlastnictví na základě prosté kupní smlouvy (musáwama). Islámská banka posléze zakoupený traktor ihned další kupní smlouvou (murábahou) převede do vlastnictví klienta (financovaného subjektu), a to za vyšší kupní cenu splatnou později a obvykle ve splátkách. Rozdíl mezi oběma kupními cenami, tj. cenou z první prosté kupní smlouvy a cenou zmurábahy, bude tvořit marži (zisk) banky. 

            Klient i islámská banka vědí, za jakou cenu islámská banka (na základě klientova pokynu) pořídí předmět financování, a proto se jejich jednání může týkat již jen výše marže a způsobu rozložení splátek kupní ceny. Po uzavření murábahy a převodu vlastnického práva na klienta má islámská banka peněžitou pohledávku, tj. právo na zaplacení kupní ceny (skládající se z pořizovací kupní ceny a marže). Tím nastává situace v podstatě identická s klasickou úvěrovou smlouvou. Zde taktéž dochází mezi klientem a bankou k jednání o ceně financování/odměně banky (v podobě úroků) a výši splátek. Po čerpání úvěru má banka taktéž peněžitou pohledávku za klientem (právo na splacení jistiny a úroků). V islámu ovšem „Bůh dovolil prodávání a zakázal ribá“, (43) a proto murábaha plně dostojí požadavkům islámského práva. 

3.2 Příklad bankovního obchodu: smlouva mudáraba 

            Naproti tomu smluvní uspořádání v případě islámského typového kontraktu mudáraba předpokládá určitou formu obchodního/investičního partnerství mezi dvěma nebo více subjekty. Na základě mudáraby je jedna smluvní strana čistým poskytovatelem kapitálu (ar.rab al-mál) či investorem, jenž určitý obchodní projekt nebo investiční záměr kompletně financuje. Druhá strana přináší podnikatelské nebo investiční know-how, svůj čas a energii. Je obhospodařovatelem (ar.mudárib), který s danými aktivy nakládá. Rab al-mál v pozici investora není oprávněn se přímo podílet na aktivitách, které souvisí s předmětem mudáraby. Nemůže ani nakládat s již poskytnutými prostředky. (44) Má však právo kontrolovat mudáriba. (45)

             Zisky jsou rozdělovány v předem stanoveném poměru, který je nutné určit již v době uzavření smlouvy, jinak by byla (z pohledu islámského práva) neplatná. (46) Případné ztráty naproti tomu nese každá smluvní strana ze svého, tj.rab al-mál ztrácí vložený kapitál (maximálně do výše, kterou vložil do mudáraby), mudárib přichází o vložený čas a úsilí, za jejichž vynaložení nebude jakkoliv odměněn, neboť nedokázal vygenerovat žádný výnos. Výjimku by představovalo pouze zaviněné porušení povinností mudáribem. V takovém případě by nesl odpovědnost za způsobenou újmu též ve finanční rovině. (47) 

            Právně-technicky je v oblasti smluvního práva mudáraba patrně nejvíce příbuzná (48) tiché společnosti. (49) V rámci tohoto smluvního ujednání se podle českého práva jeden subjekt zavazuje podílet se svým vkladem na podnikání podnikatele, jenž se na oplátku zavazuje platit financujícímu subjektu podíl na zisku. Z historického hlediska bývá někdy mudáraba připodobňována k tzv. komendě. Ta byla praktikována zvláště v italských městských státech jako způsob financování zámořských cest. (50)

            Příklad využití smlouvy mudáraba je možné opět uvést poukazem na oblast islámského bankovnictví. Tento smluvní institut islámského práva je hojně využíván jak v bankovních vztazích s „dlužníky“, tak s „vkladateli“. 

            V prvním případě si můžeme představit ujednání mezi klientem (v postavení mudáriba) a islámskou bankou (v postavení rab al-mál) ohledně financování určitého obchodního nebo investičního záměru klienta. Islámská banka za tímto účelem zajistí požadovaný kapitálový vklad (peněžní prostředky) a klient poskytne své podnikatelské know-how, dovednosti a čas. Jakákoli ztráta je nesena výlučně islámskou bankou. Zisk je rozdělen mezi oba smluvní partnery podle předem stanoveného koeficientu. Atypicky oproti úvěrovému vztahu jsou tedy veškeré finanční ztráty neseny pouze islámskou bankou. 

            V obraceném gardu může právě popsaný právní vztah založený na mudárabě fungovat ve vztahu ke vkladatelům. (51) Tento právní institut byl v aplikační praxi modifikován do podoby smluvního ujednání o vedení mudáraba účtů islámskou bankou. Ty se nazývají jako tzv. „investiční účty“ (investment accounts). (52) Vkladatelům u nich namísto úroků plyne (nezaručený) podíl na zisku z obchodů, na nichž má banka účast, přičemž není v zásadě ani zaručen návrat celkové výše vkladu. (53) Islámská banka je za této konstelace mudáribem, vkladatelé se nachází v postavení rab al-mál. Vklady ani výběry obvykle nejsou omezovány a vkladatelé rovněž mohou i bez důvodu ukončovat svoji účast, tedy v podstatě vypovědět mudárabu a zrušit svůj účet. (54)

Závěr

            Pojem islámské finance a bankovnictví označuje poskytování finančních služeb v souladu s islámským právem, tedy na základě čtrnáct staletí starého právního systému. Islámské bankovnictví, které je nejdůležitějším sektorem islámských financí, vzniklo v 70. letech minulého století. V dnešní době je rychle rostoucím globálním odvětvím, přičemž již zdaleka není teritoriálně vázáno toliko na země Perského zálivu a Malajsii. Islámský bankovní model je totiž přítomen i v některých evropských zemích. 

            Mezi hlavní odlišující prvky islámských bank při srovnání s konvenčními (neislámskými) institucemi patří především bezúročné bankovní obchody. Islámské banky se namísto pasivní věřitelské role úvěrujících stávají aktivními subjekty, které se přímo podílí na realizaci obchodních transakcí s konkrétními aktivy. Bankovní obchody založené na islámských typových kontraktech mají v zásadě podobu koupě a prodeje zboží, nájemních vztahů nebo obchodních/investičních partnerství. Příkladem konkrétních smluv využívaných v oblasti islámského bankovnictví mohou být murábaha a mudáraba.

 

Poznámky

1 HALLAQ, Wael B. An Introduction to Islamic Law. Cambridge: Cambridge University Press, 2009, s. 1. ISBN 978-0521678735. 

2 Výrazem „islámský“ je třeba rozumět pojmenování právních institutů vycházejících z islámského práva (či přinejmenším s ním souladných). Odborná literatura v této souvislosti rovněž používá synonymní označení Sharia compliant nebo Islamic acceptable. Naproti tomu pojmem „konvenční“ se rozumí „neislámské“ právní instituty, resp. takové, které nejsou souladné s islámským právem. 

3 MAURER, Bill. Re-formatting the Economy: Islamic banking and finance in world politics. In: LAHOUD, Nelly et al. (ed.). Islam in world politics.1. publ. New York: RoutledgeCurzon, 2005, s. 57. ISBN 0415362679. 

4 Toto označení je používáno jako synonymum pojmu finanční služba. K tomu blíže např.: KOHAJDA, Michael. Právo finančního systému. In: KARFÍKOVÁ, Marie a kol. Teorie finančního práva a finanční vědy. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2018, s. 211-212. ISBN 978-80-7552-935-0. 

5 Viz KOHAJDA, Michael. Bankovní právo. In: KARFÍKOVÁ, Marie a kol. Teorie finančního práva a finanční vědy. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2018, s. 229. ISBN 978-80-7552-935-0. 

6 Část 55. – 58 apoštolské exhortace. In: Evangelii Gaudium:Esortazione Apostolica sull annuncio del Vangelo nel mondo attuale (24 novembre 2013). In: w2.vatican.va[online]. Vatikán, 24. 11. 2013 [cit. 11. 11. 2018]. Dostupné z: <http://w2.vatican.va/content/francesco/it/apost_exhortations/documents/papa-francesco_esortazione-ap_20131124_evangelii-gaudium.html>.

7 HRDLIČKOVÁ, Ivana.Islámské finančnictví jako možná alternativa?In: Ihned.cz[online]. 2012 [cit. 11. 11. 2018]. Dostupné z WWW: <http://bankovnictvi.ihned.cz/c1-57625730-islamske-financnictvi-jako- mozna-alternativa>. 

8 Srov. např.: AYOB, Meor Amri.Bond pricing practices in the sukuk market in Malaysia.In: ARIFF, Mohamed, Munawar IQBAL, Shamsher MOHAMAD (eds.).The Islamic Debt Market for Sukuk Securities. The Theory and Practice of Profit Sharing Investment.Cheltenham: Edward Elgar Publishing Limited, 2012, s. 165. ISBN 978-0-85793-620-2. 

9 K tomu např.: ALIAPULIOS, Janis. Záporné úroky jsou absolutní zvrhlost, za úvěr se má platit, říká bankéř Nožička z ČSOB.In: Ihned.cz[online]. 9. 12. 2016 [cit. 11. 10. 2018]. Dostupné z WWW: <https://byznys.ihned.cz/c1-65552010-zaporne-uroky-jsou-absolutni-zvrhlost-za-uver-se-ma-proste-platit-rika-banker-nozicka-z-csob>; TŮMA, Ondřej. Aleš Michl: Zbytečný rozruch kolem EET, Facebook na nás ví víc. In:euro.cz[online]. 9. 1. 2016 [cit. 11. 10. 2018]. Dostupné z WWW: <https://www.euro.cz/byznys/ales-michl-zbytecny-rozruch-kolem-eet-facebook-na-nas-vi-vic-1260671>.

10 ULLAH, Karim, Wafi AL-KARAGHOULI. Understanding Islamic financial services: theory and practice.New York: Kogan Page, 2017, s. 2. ISBN 978-0749480516. 

11 Tamtéž, s. 9. 

12 ABDULLAH, Abdul Karim. Sukuk and Bonds: A Comparison. In: KAMALI, Mohammad Hashim, Abdul Karim ABDULLAH (eds.). Islamic Finance: Issues in Sukuk and Proposals for Reform. IMAK Ofset, 2014, s. 84. ISBN 978-0-86037-551-7.

13 CROFTER, Warren. Velká kniha islámu. 1. vyd. Překlad Otakar Chaloupka. Praha: BVD, c2006, s. 190-191. ISBN 80-903-7540-5. 

14 To lze demonstrovat na Ježíšově výroku o tom, že „Snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království.“(Mt 19,24. Citováno dle: Česká biblická společnost. Ekumenický překlad Bible. In:biblenet.cz[online]. 2016 [cit. 10. 11. 2018]. Dostupné z: <http://www.biblenet.cz/>. 

15 International Monetary Fund. The Effects of the Global Crisis on Islamic and Conventional Banks: A Comparative Study. In:IMF[online]. 2010 [cit. 11. 10. 2018]. Dostupné z WWW: <http://www.imf.org/external/pubs/ft/wp/2010/wp10201.pdf>.

16 State of the Global Islamic Economy 2017/18. In:salaamgateway.com[online]. 27. 11. 2017, s. 66 a násl. [cit. 10. 11. 2018]. Dostupné z WWW: <https://www.salaamgateway.com/en/story/ReportStateoftheGlobalIslamic Economy201718-SALAAM27112017104745 />. 

17 ROHE, Mathias.Das islamische Recht: Geschichte und Gegenwart. 2., durchgesehene Auflage, München: C. H. Beck, 2009, s. 233. ISBN 978-3-406-57955-4. 

18 Blíže viz respektovaná ročenka State of the Global Islamic Economy 2017/18, s. 66 [cit. 10. 11. 2018]; srov. též: European Central Bank.Islamic Finance in Europe. In: ECB.europa.eu, June 2013 [online]. [cit. 11. 10. 2018]. Dostupné z WWW: <https://www.ecb.europa.eu/pub/pdf/scpops/ecbocp146.pdf>.

19 KOVE, Anu.Current and Savings Deposits in Conventional and Islamic Retail Banking in the EU. In: juridicainternational.eu[online]. 2011 [cit. 8. 11. 2018]. Dostupné z WWW: <http://www.juridicainternational.eu/index.php?id=14831>.

20 State of the Global Islamic Economy 2017/18, s. 64 [cit. 10. 11. 2018]. 

21 ATKIN, Joanne.Masraf Al Rayan acquires Islamic Bank of Britain. In: Mortgagefinancegazette.com[online]. 16. 1. 2014 [cit. 8. 11. 2018]. Dostupné z WWW: <http://www.mortgagefinancegazette.com/islamic-finance/ masraf-al-rayan-acquires-islamic-bank-of-britain />. 

22 MATTHEW, Francis.Dubai uses its position as a global hub to promote Islamic economy. In: Gulfnews.com [online]. 29. 10. 2014 [cit. 11. 11. 2018]. Dostupné z WWW: <http://gulfnews.com/opinions/columnists/dubai-uses-its-position-as-a-global-hub-to-promote-islamic-economy-1.1405752>.

23 Erste islamische Bank erhält Lizenz in Deutschland. In: welt.de[online]. 22. 3. 2015 [cit. 8. 11. 2018]. Dostupné z WWW: <http://www.welt.de/wirtschaft/article138673632/Erste-islamische-Bank-erhaelt-Lizenz-in- Deutschland.html>. 

24 NETHERCOTT, Craig R; EISENBERG David M.Islamic Finance: Law and Practice. Oxford: Oxford University Press, 2012, s. 12. ISBN 978-0-19-956694-5. 

25 AYUB, Muhammad.Understanding Islamic finance. Hoboken, NJ: John Wiley, 2007, s. 16. ISBN 978-047-0030-691; srov. též: Why non -Muslims are converting to sharia finance. In: The Economist[online]. 18. 10. 2018 [cit. 22. 10. 2018]. Dostupné z WWW: <https://www.economist.com/britain/2018/10/20/why-non-muslims-are-converting-to-sharia-finance>.

26 Srov. k tomu: PELECHOVÁ, Marta.Islámské bankovnictví je bezpečnější[rozhovor se soudkyní Ivanou Hrdličkovou]. In: E15.cz[online]. 8. 12. 2012 [cit. 8. 10. 2018]. Dostupné z WWW: <http://zpravy.e15.cz/pravo-a-byznys/islamske-bankovnictvi-je-bezpecnejsi-920877>.

27 SAEED, Abdullah.Islamic banking and interest: a study of the prohibition of riba and its contemporary interpretation. 2nd ed., Boston: Brill, 1996, s. 1-2. ISBN 90-041-0565-4. 

28 RIZVI, Syed Aun R., Obiyathulla I. BACHA, Abbas MIRAKHOR.Public finance and islamic capital markets: Theory and Application. Palgrave Macmillan, 2016, s. 27. ISBN 978-1-137-55341-6. 

29 Viz 2:278-9: „Vy, kteří věříte, bojte se Boha a zanechte poslední zbytky [ribá], jste-li věřícími! Jestliže tak neučiníte, připravte se na válku od Boha a posla Jeho. Jestliže však se kajícně obrátíte, pak vám zůstane váš kapitál – a nebudete tím škodit a nebudete tím poškozeni.“(HRBEK, Ivan. Překlad Koránu. Vyd. celkem 7., v tomto překladu 3. Praha: Academia, 2000, s. 478. ISBN 80-200-0246-4). 

30 AYUB, Muhammad, s. 78. 

31 Srov. k tomu: SEDLÁČEK, Tomáš. Ekonomie dobra a zla: po stopách lidského tázání od Gilgameše po finanční krizi. 2. vyd. Praha: 65. pole, 2012, s. 99. ISBN 978-80-87506-10-3. 

32 KETTELL, Brian.Introduction to Islamic banking and finance. Chichester: Wiley, 2011, s. 34. ISBN 978-111-9991-274. 

33 Deut. 23:20. Citováno dle: Česká biblická společnost. Ekumenický překlad Bible. In: biblenet.cz[online]. 2016 [cit. 8. 11. 2018]. Dostupné z: <http://www.biblenet.cz/>. 

34 ULLAH, Karim, Wafi AL-KARAGHOULI, s. 7. 

35 ROHE, Mathias, s. 105. 

36 Tamtéž, s. 240; srov. též: KETTELL, Brian, s. 22. 

37 AYUB, Muhammad, s. 82-3. 

38 Je nezbytné uvést, že toto jistě není výlučným zdrojem zisku moderních bank, půjde i o poplatky spojené s dalšími službami apod. 

39 ULLAH, Karim, Wafi AL-KARAGHOULI, s. 15; srov. též: JOBST, Andreas H. Overcoming Incentive Problems in Securitization: Islamic Structured Finance. In: HASSAN, M. Kabir, Michael MAHLKNECHT.Islamic Capital Markets: Products and Strategies.Chichester: John Wiley & Sons, Ltd, 2011, s. 177. ISBN 978-0-470-68957-8. 

40 ZEMÁNEK, Petr. Arabsko-český slovník. Praha: SET OUT, 2006, s. 274. ISBN 80-862-7755-0. 

41 AL-KHUDRAWI, Deeb.Dictionary of Islamic Terms. English-Arabic and Arabic-English. 4th edition. Damascus: Al-Yamamah, 2010, s. 188. 

42 AYUB, Muhammad, s. 215, s. 234. 

43 Viz Korán (2:275): „[…] Bůh však dovolil prodávání a zakázal[ribá][…].“(HRBEK, Ivan, s. 478). 

44 Accounting and Auditing Organization for Islamic Financial Institutions. Shari‘ah Standards. Full Text of Shari‘ah Standards for Islamic Financial Institutions As at Safar 1439A. H. – November 2017 A.D. In:aaoifi.com[online]. Manama, 2015, s. 387-388 [cit. 8. 11. 2018]. ISBN 6-9616-01-603-978. Dostupné z: <http://aaoifi.com/shariaa-standards/?lang=en>.

45 AYUB, Muhammad, s. 324-325. 

46 Accounting and Auditing Organization for Islamic Financial Institutions. Shari‘ah Standards, s. 386 [cit. 8. 11. 2018].

47 Tamtéž, s. 384 [cit. 8. 11. 2018]; srov. též: SAFARI, Meysam, Mohamed ARIFF, Shamsher MOHAMAD.Sukuk Securities: New Ways of Debt Contracting. Singapore: John Wiley & Sons Singapore Pte. Ltd, 2014, s. 58. Wiley finance series. ISBN 978-1-118-93787-7. 

48 K tomuto závěru dospívá i zahraniční odborná literatura. Srov. např.: OMAR, Mohd Azmi, Muhamad ABDUH, Raditya SUKMANA.Fundamentals of Islamic Money and Capital Markets. Singapore: John Wiley & Sons Singapore Pte. Ltd, 2013, s. 94. Wiley finance series. ISBN 978-1-118-50399-7. 

49 V platném českém právu viz § 2747 obč. zák.

50 RIZVI, Syed Aun R., Obiyathulla I. BACHA, Abbas MIRAKHOR, s. 157. 

51 AYUB, Muhammad, s. 80, s. 331. 

52 ULLAH, Karim, Wafi AL-KARAGHOULI, s. 34. 

53 Toto by nyní dle mého názoru kolidovalo s českou právní úpravou obsaženou v zákoně č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů (zejména s ustanovením § 41a a násl., pravděpodobně však již i se samotnou definicí vkladu dle § 1 odst. 2 písm. a) téhož zákona). Na některé vklady (ve formě běžného účtu) však islámské právo pohlíží jako na půjčku (qard). Ty by podle mého soudu regulatorní požadavky splňovaly. Blíže k tomu např.:Accounting and Auditing Organization for Islamic Financial Institutions. Shari‘ah Standards, s. 530-531 [cit. 8. 11. 2018]. 

54 IQBAL, Munawar.A Guide to Islamic Finance Principles and Financial Engineering.In: ARIFF, Mohamed, Munawar IQBAL, Shamsher MOHAMAD (eds.).The Islamic Debt Market for Sukuk Securities. The Theory and Practice of Profit Sharing Investment. Cheltenham: Edward Elgar Publishing Limited, 2012, s. 83. ISBN 978-0-85793-620-2.APRIL 26, 2020

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.